Jak jsem nejedla a neumřela. 8 přínosů jednodenního půstu.

To je tak člověku někdy dobře, klidno a jasno… Nic se ho nedotýká, a tak je na to náležitě pyšný. A v tu ránu bum! A najednou se máchá v myšlenkách, pocitech a svých zažitých programech tak, až je z toho hlava zavařená, duše bolavá a tělo unavené… To se stává…
A tak jak člověk bloumá zasněženým lesem, má pocit, že by byla potřeba nějaká ta očista.
Že je tělo i duše jedna mince tušíme všichni, že?
Nevěděla jsem, zda je úplněk nebo nov, ale tak nějak jsem si řekla, že je mi to jedno a že do toho jdu nehledě na planety a konstelace.
Ráno jsem vstala a neměla potřebu jíst. Těšila jsem se na novou zkušenost… Měla jsem o sobě své pochyby, to zase joo… Ale uvnitř sebe jsem věděla, že tohle teď potřebuji a že je slušná šance na to, že mě to nejen nezabije, ale i posílí.

A co se stalo?

Neumřela jsem ani jsem neonemocněla. Ani se na konci dne nevrhla s beranidlem na spíž.
 
Díky Kátě Z kvítí za inspiraci!
Byla to opravdu cenná zkušenost, o kterou se s vámi, milí návštěvníci, ráda podělím.
 

Jednodenní půst o čisté vodě mi přinesl tato zjištění:

 1. NEUMŘU.

Přišlo několik krizí, kdy jsem cítila hlad nebo velkou chuť. Třeba tehdy, když si muž právě přinesl velký nákup a okatě si rozkládal své dobroty na stole, zatímco dcera mi nadšeně ukazovala, co všechno tatínek koupil :).


Několikrát jsem si řekla, že na to kašlu. Přicházely myšlenky jako „Akorát mi z toho bude špatně.“ „Budu slabá, potřebuji přece sílu.“ „Vzdej to, to není pro Tebe!“ nebo „Teda, zrovna ty para ořechy bych si taaak dala! Tak bych se do nich zakousla…“ Slušný trénink vůle.
Potěšilo mě, že vydržím víc, než jsem si o sobě myslela.
Posílilo to mé vědomí o tom, že když si myslím, že mám hlad, ještě to není taková hrůza a už vůbec to není na umření. A že to za chvíli bude dobrý, když počkám. Vážně se zas tak moc nestane, když se každý den nenacpeme!!

2. PITÍ ČISTÉ VODY MŮŽE BÝT POŽITEK.

Když v sobě nemáte nic než vzduch a pijete čistou vodu, cítíte, jak vám prochází tělem… Juu, to je zážitek nevšední, doporučuji!
Najednou není voda jen něco, čím chcete uhasit žízeň nebo povinně doplnit pitný režim.
Najednou zjistíte, že i voda nějak chutná. No ano, když tu nejsou ty výraznější chutě jídla, najednou vnímáte, že i voda může mít různé chutě…  Jaké má ta Vaše?
 

3. MÁM TOLIK ČASU!

No joo, to vaření přece jen zabere nějaký ten čas. Hledě k tomu na mytí a uklízení v kuchyni…
Teď, když máte talíře a sporák jako kulisu, zjistíte, že si najednou stihnete také zacvičit, koukat jen tak do ohně, zpívat, tancovat, hrát si s dětmi, stavět se na hlavu… no všechno, co si jen můžete přát ;).
Uvědomíte si, kolik našeho času se točí kolem jídla. Není to jen samotné vaření, ale patří sem i přemýšlení o jídle… co budete vařit? Kdy dát namočit fazole? Kdy nakrmit kvásek? Co nakoupit? Jak uvařit, aby to bylo vyvážené? Bude to chutnat všem?


A to je jen samotný vrchol pyramidy… Napadlo mě, že kdybychom si všichni občas odlehčili a jedli méně, zbylo by víc času i těm, kdo jídlo pěstuje, převáží a podobně… Stačil by jeden den v týdnu nebo měsíci – a už by se nám všem alespoň trochu ulehčilo.
 

4. RODINA SI TAKÉ JEDNOU PORADÍ.

No vážně. Vařit se vám při půstu zřejmě moc chtít nebude, raději si jej zažijete v jiné místnosti než v kuchyni (chození kolem mističek s oříšky je zřejmě pro zkušenější půstaře, to si jedno prázdné bříško vzpomene a ozve se).
Některým to zřejmě nedělá problém. Ale pokud vám ano, je tady možnost nechat vaření na těch, kdo si zvolili den s jídlem. 
Přehlédněme tedy jejich neobvyklé kombinace na talíři bez komentáře a pozorujme, jak se dějí věci jinak, když si občas v rodině prohodíme role.


Pokud nemáte na výběr a je potřeba, abyste se zapojili do přípravy jídla, je možné přeorientovat se ten den na lehké, jednoduché jídlo – přidejte například více kvašené a syrové zeleniny. Nebo poslat rodinu na lesní plody či na bukvice 😀 (viz obrázek).
Ženy, nechme mužům možnost vyzkoušet si, jaké to je celý den sytit hladové krky ;). Bude to přínosné pro oba, uvidíte. 

5. ZBYSTŘÍ SE VÁM SMYSLY.

Zvláště v druhé polovině dne jsem měla silný pocit, že můžu svoje tělo zažívat jinak. Prostě jinak. Jinak slyším, jinak vidím, jinak cítím… O chuťových změnách ani nemluvě (viz výše o vodě).
Nedá se to moc popsat, vyzkoušejte sami. Každopádně to bylo přesně to, co jsem pro svou tělesnou i duševní očistu potřebovala! Přidal se pocit pročištění, zjemnění, zpřítomnění.

6. JAK JINAK NEŽ POMALU.

Když víte, že nemůžete jet na plný plyn, automaticky zpomalíte. Proto je samozřejmě dobré vybrat si takový den, kdy víte, že nebudete muset podávat nějaké výkony.

Tělo potřebuje jiné tempo než obvykle. Není tady jiná možnost než se naladit na své tělo – mantra dnešní doby, viďte? Jedete v takovém tempu, v kterém je vám prostě dobře.

 

POZOR! Možná zjistíte, že to tak chcete mít napořád
(silně návykový pocit).

Je i dost možné, že změníte pohled na to své dosavadní „podávání výkonů“. Co vám budu povídat, nechte se překvapit.
 

7. FILTRUJETE, CO DO SEBE DÁTE.

Když se potom rozhodnete zase jíst (u mě to bylo druhý den dopoledne), už si rozmyslíte, co do sebe chcete přijmout. Protože se vám zbystřily chutě, najednou cítíte, že si vážně nechcete dát něco přesoleného, přesmaženého ani jinak pře…
Jdete po čistých chutích a lehkých jídlech… mmm, že by to bylo to, co tělo vážně potřebuje?
Stejně tak se rozmýšlíte, jaké myšlenky chcete pouštět do své hlavy a s jakými pocity se chcete ztotožňovat. Protože teď je tělo nastaveno tak, že chce pro sebe jen to nejlepší…
Co je pro Vás nejlepší přijímat?

 



8. JSOU I JINÉ MOŽNOSTI, JAK SE POTĚŠIT

Také se vám někdy stane, že stres nebo smutek zaháníte jídlem? Někdo sáhne po křupavých brambůrkách, jiný po čokoládě. Při půstu tady ta možnost není.

Co teď?

Vykašlu se na to a prostě si to jídlo dám, kašlu na půstování, protože si chci udělat radost?

Ano, to je jedna možnost.

Anebo se můžeme na momentík zastavit a dát prostor POZOROVATELI v nás. Sleduje, co se v nás děje a komentuje to: „Mmm, jsou tu nějaké pocity, se kterými si mysl neví rady… Možná i pocit, že nejsme dost dobří, pochybnosti o sobě samém…Touha vymazat to celé nějakým požitkem – chtění po uvolnění a uklidnění se…“



Vážně chceme své bolístky zajídat čokoládou nebo jinými dobrůtkami?
Když nejíte, zjistíte, že uvolnění a uspokojení se dá najít i jinde…
Napadá Vás kde například?
(nechte si chvilku na rozmyšlenou a pak čtěte dál…)
.
.
.
.
.
.
.
(co ještě?)
.
.
.
.
.
.
.
.
(a dál?)
.
.
.
.
.
.
.
.
Mě napadá třeba…
  • v padajícím sněhu,
  • v noření se do květin a jejich vůní
  • v prima hudbě,
  • v pohledu do potůčku nebo do ohně,
  • v pohybu vlastního těla (tanec nebo jiný pohyb),
  • v pohledu na hrající si děti,
  • v tichu se sebou samým,
  • (doplňte si sami své oblíbené dobíječe).
Je možné zjistit, že radost, laskavost i klid můžete najít i v sobě.
A to může být váš nejmilejší objev.
.
Jednodenní půst Vám tedy vřele doporučuji, ovšem za předpokladu, že jste zcela zdraví. Pokud máte pochyby, poraďte se s někým důvěryhodným. A k tomu přidejte svůj vlastní zdravý rozum a pocit – ZVLÁDNU TO? POTŘEBUJI TO?
Já se do toho vrhla po hlavě, ale neuděláte chybu, když svůj den bez jídla zkoordinujete s fázemi měsíce (zpravidla bývá vhodné novoluní) a u žen i se svým měsíčním cyklem.
Pro začátek můžete začít i půldenním půstem, pokud Vás představa celého dne bez jídla děsí.
Přeji vám hezké teď, kéž do dalších dnů můžete vkročit s nadějí…
Jsem indiánka i mamina se zástěrou. Mou vášní je jedlá zahrádka a vědomé vaření. Ráda ukazuji velkým i malým, že jíst ve spolupráci s přírodou může přinést RADOST na obou stranách. Jsem autorka e-průvodce 5 kroků ke sladkému životu bez cukru. >> Zajímá-li Vás více o mně, koukněte >>> tady na můj příběh >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů