Můj příběh

 

Jsem indiánka i mamina se zástěrou.

Jedlá zahrádka a vědomé vaření jsou mou vášní.

Ráda ukazuji malým i velkým, že jíst ve spolupráci s vlastním tělem
a s přírodou může přinést ZDRAVÍ a RADOST
na obou stranách.

MOJE CESTA KE ZDRAVÍ

 

Zahrada rozkoší

Nahřívám se na sluníčku. Zády se opírám o ořešák, vdechuji vůni jeho listů. Je to nádhera. V kapse kousek našeho kváskového chleba, který zároveň převaluji na jazyku. To slunce, to listí, ta báječná chuť chleba - cítím se jako v zahradě rozkoší. Cítím se spokojená, cítím se dobře ve svém těle. Ke štěstí už nepotřebuji balík sušenek (a bylo to vážně tenkrát štěstí??).

Tatranko, přijď mi na pomoc!

Ano, teď píšu i o tom, jak si poradit s chutěmi na sladké. Ale byly doby, kdy naopak chutě ovládaly mě. Byla jsem otrokem svého těla, které mi stále raději a častěji našeptávalo:„Tu tatranku musím mít! Chci zase zažít ten slastný sladký pocit… Po té sušence bych se konečně cítila skvěle….“

No teda, jako bych četla vyznání drogového závisláka? Však to není
daleko od pravdy… A jak to začalo? Kde byl ten kořen mé sladké nenažranosti (pardon, ale to slovo to opravdu vystihuje) a závislosti?

Outsider.

Ve 12ti jsem přestoupila na gympl. Proč ne? Poznávat svět mě bavilo. Jenže postup „nacpat do hlavy co nejvíc za co nejkratší čas“ se pro mě stal velkým stresem. Komunikace s pro mne byla velkým oříškem, těžko jsem se začleňovala do kolektivu, pocit méněcennosti jsem si jakoby nosila ve školní brašně...

Sladká útěcha

A tak jsem hledala povzbuzení, kde se dalo. Bavilo mě divadlo nebo zpívání.
A další útěchou začalo být JÍDLO. Za první kapesné jsem si kupovala slaďoučké dobroty - Mila, Tatranky, 3bit, Studentská pečeť… také je znáte a víte, jak návykové umí být?? A hlavně jsem milovala větrníky! Dnes už vím, že jsem ve sladkém hledala uvolnění, které by mi pomohlo vyrovnat zažívaný stres.

Často se dělo to, že když jsem se doploužila z gymplu domů, najela jsem na skříňku se sušenkami a několik jsem do sebe nacpala ještě ve stoje v kuchyni. A k tomu klidně pár chipsů, rohlíků či co se zrovna našlo. Moje váha rostla, až jsem se sama začala cítit ve svém těle jako velrybka.

2010

Útěk

Když jsem z gymnázia na svou žádost konečně odešla, dostala jsem se brzy do Prahy, do mého vysněného města!  V kolektivu na středí škole mi bylo lépe, a stres trochu ustoupil. Mé sebevědomí ale bylo kdesi zapomenuto na cestě mezi domovem a bývalou školou, a tak jsem po něm začala pátrat.
Dnes nevím, kde bych teď byla, nebýt mé prababičky! Stala se mi nejmilejší kamarádkou a rádkyní na cestě k sobě. Tenkrát bych nevěřila, že taková cesta může trvat roky a roky. A trvá do teď… některé rány se hojí pomalu.

Kila, ekzémy, kazy

V Praze se mi po sociální stránce trochu ulevilo, ačkoliv horké chvíle jsem zažívala i tam. Jak je vidět, člověk před svým stínem neuteče. A přidaly se nepříjemné ekzémy. Nadváhu se mi nedařilo shodit. Do schodů mi to začalo funět. „Ty jo, to je tedy brzo“, říkala jsem si, ale udělat s tím něco jsem neuměla.
Stále jsem najížděla do obchodů se sladkostmi a cpala se jimi. Vybavuji si mamčin udivený pohled, kdy mě našla u lednice, jak do sebe házím naložené meruňky. Mé trávení zlenivělo, a zubaře jsem svými kazy pěkně „zásobovala“.

2011 - už mi to funí dolů :)

Objevy

V té době jsem občas prošla kolem obchůdků se zdravou výživou. Vstoupila jsem, přivoněla si, ochutnala jsem a moc mi tam zachutnalo! Vyhledávala jsem je stále častěji. Protože mi nikdy maso moc nejelo, vegetariánství mi bylo v tu dobu nejbližší.

Stále mi v těle nebylo dobře, v jakémkoliv těsnějším tričku jsem vnímala své vlající špeky jako něco, na co se „určitě všichni dívají“! 

Na vysoké škole (chtěla jsem se stát učitelkou na 1.st.) jsem bývala často tak unavená, že jsem na přednáškách pravidelně usínala (tedy na těch méně zajímavých ). Ale mezi spolužáky bylo opravdu dobře. Měla jsem štěstí na několik báječných holek, jež jsou dodnes mými blízkými kamarádkami.

Moukové kuličky pro pejsky i kočičky.

Mezi kamarádkami byla i Sandra, která se zajímala o makrobiotiku. Obdivovala jsem, jak skvělé jídlo umí připravit, a přitom vypadá krásně a radostně. Přes některé striktní kuchařky tohoto směru jsem se ale nedostala dál. Otevřít je znovu jsem se odvážila až před 7 lety, kdy jsme začali spolu s budoucím mužem žít spolu v malém bytečku v Ostravě, hospodařit tam, pracovat, no, a taky vařit.

Moje první pokusy o zdravá jídla byly „zajímavé“. Třeba taková vánoční specialita – nepečené kuličky z jáhel a z mouky…mmm… pejsek s kočičkou by jistě neodolali . Ale velmi mi pomohlo několik kurzů a pobytů, kde jsem si mohla vše vyzkoušet v praxi a zeptat se, na co jsem potřebovala.

Mávám ekzémům. Zdálky.

Po roce přišlo stěhování i první těhotenství. V té době, tedy v roce 2012, jsem byla rozhodnutá vyřadit ze své stravy cukr, který mi způsoboval ekzémy i jiné potíže. Šlo to pomalu, ale už jsem měla nějakou zásobu receptů na zdravější dezerty, a tak nastalo s ekzémy razantní zlepšení. To byla úleva, konečně mě nesvědila celá hlava, ruce i nohy!
Nebylo to však ze dne na den. Jako drogově závislý má své absťáky, i já je měla. Můj skvělý muž mne však podporoval a šel do všeho, co jsem si vymyslela, se mnou (což činí do dnešního dne, mám ho nejen za to moc ráda).

Dortík nechutná?

Navíc jsem cílila velký příval energie, bylo mi mnohem lépe. A tak trvalo ještě možná rok nebo dva, kdy přišla chvíle, kdy jsem si uvědomila…
„Vždyť já už nemám vůbec chuť na cukr!
Naopak, chuť cukru mi v jídle připadá tak nějak navíc a přebytečná“

Stalo se u nás to, že jsme se naučili jíst jídlo, které nebylo ani přeslazené ani přesolené ani překořeněné. A tak se naše chuťové buňky začaly měnit a zjemňovat. Za rok jsem zhubla 13 kilo, konečně!!
A navíc, přišla jsem na to, že vaření nemusí být otrava, ale kreativní a radostná zábava.
Když se narodila dcera, nebyla jsem připravená na to, jak budu mít najednou „málo času“. Ale přesto mě radost ze zdravého vaření neopustila a trvá dodnes. Pomohlo i to, jak jsem viděla, že dcera opravdu prospívá a je zdravá (ťuk, ťuk). Jen na „zrní“ – toliko k naší stravě od ústy dědy.

2014

Jablíčka a vajíčka

Po narození syna jsem se trochu „odvařila“ - měla jsem pocit, že nemám „už skoro žádný čas“, a tak mi přišlo do cesty vitariánství. Přitahovalo mě svou jednoduchostí a lehkostí.
Moje tělo, unavené tuny sladkého z dřívějška, ale začalo znovu vzpomínat na ekzémy. Vypozorovala jsem, že musím být opatrnější i u jiných forem cukru – byť převlečeném za jablíčko, a dát si pozor na množství.

Nedávno jsem od čistě rostlinné stravy ustoupila. Vyzkoušela jsem si, že některé vybrané kvalitní živočišné produkty mi dávají sílu, kterou jsem potřebovala já i zbytek rodiny.
Nakonec jsem poznala, že můžeme mít sebeskvělejší jídlo na talíři, a přesto nás neuspokojí a nepomůže nám, když nevěnujeme pozornost tomu, jak jíst. Nyní nejsme zastánci žádného výživového směru, spíše si bereme od každého to, co nám funguje a přináší radost všem.

Protože mé učitelské buňky mi občas nedaly spát, začala jsem pořádat KURZY VAŘENÍ nebo Dobroobědy (oběd pod širým nebem s možností přispět na dobrou věc). Zajímavou zkušeností je pro mě i vaření na svatby nebo pro děti z lesní školky - každé má svá specifika :).

 

Spolu?

Možná jste se v některé části mého příběhu poznali…? Přes hory a doly jsem se dostala ve vztahu k jídlu od závislosti k vychutnávání. A mnohokrát mne napadlo, jak ráda bych své zkušenosti sdílela s lidmi, kteří chtějí zhubnout, cítit se dobře ve svém těle, naučit se umění vychutnávání si jídla.

Pokud stále jen myslíte na jídlo, honí vás mlsná a nevíte, jak konečně začít jíst zdravě, můžeme to zkusit zvládnout společně. A vaše cesta ani nemusí být tak zdlouhavá jako ta moje. Ráda Vám pomůžu naučit se důvěřovat v sebe a vlastní tělo. Vaše kuchyň se vám může být tvůrčím ateliérem, kde si vytvoříte vynikající pralinky, zdravé chipsy nebo parádní dort, na který budete pyšní a po němž se budete cítit dobře.

V mém ebooku / online kurzu se dozvíte, jak přesně postupovat, abyste si dokázali hravě poradit s tím, co vás trápí. Vím, že recepty samy nestačí. Vezmeme to pořádně (a to doslova) od podlahy! A pak? Sejdeme se pod tím ořešákem s kouskem chleba v kapse. Je tam tak příjemně… 

PROČ DOMA S DĚTMI JÍME "JINAK"?

Někteří z Vás se mne ptali, jak postupovat při přechodu od cukru k šetrným sladidlům u dětí. Toto měla být původně 1 stránka o tomto tématu. Když jsem ale začala psát, zjistila jsem, že téma je poměrně obsáhlé. Proto jsem se rozhodla věnovat mu celý jeden eBook.

Nárůst zdravotních problémů, které mají nejen dospělí i děti, a které jsou více a více připisovány cukru, roste. A možná je stále ještě velké procento potíží, které lidé mají, ale s cukrem si je nespojí.

To, že zubní kazy nebo nadváha u dětí je velkou měrou způsobeny konzumací sladkostí, je už poměrně jasné. Ještě mnoho rodičů, ale i lékařů si s některými obtížemi neví rady. Ekzémy u dětí „řeší“ mastičkou, alergie léky. Málokdy ale u těchto řešení vidíme trvalé zlepšení. I já sama jsem toto zažila.

Když mi bylo okolo dvaceti let, začala jsem mít ekzémy. Nejdříve to byly nenápadné flíčky, ale v průběhu několika let se z toho staly hnisající ranky, nepříjemně svědící. Byla jsem u dvou kožních lékařek – od jedné jsem obdržela kortikoidovou mastičku, od druhé pudr. Když jsem se ptala na příčinu svých potíží, slyšela jsem, že „takhle to prostě někdo má“. Mastičky bohužel nezabíraly a já už si nevěděla rady.


Naštěstí jsem v té době potkala kamarádku, která mi můj problém pomohla rozklíčovat a naznačila mi, že za tyto mé potíže může být zodpovědný cukr. A že já ho v té době jedla kila!

Když jsem se tím začala zabývat více do hloubky, zjistila jsem, že i neustálá únava může souviset s cukrem. Řekla jsem si tedy, že zkusím cukr postupně vyřadit. Nebylo to pro mne jednoduché, v té době jsem poznala, jak moc jsem na všech těch sladkých rohlíčcích, sušenkách a dortíčcích závislá.

Můj přechod byl tedy velmi pozvolný.
V té době jsem byla neustále rozcestovaná mezi třemi domovy, a tak jsem neměla ani pořádné kuchyňské zázemí, kde bych mohla začít se svou změnou. Neustálé cestování spíše podporovalo fastfoody a jiná rychlá řešení v podobě průmyslově vyráběných sladkostí.


Až když jsem našla podporu ve svém milém muži, pak jsem začala opravdu nový život – konečně jsem bydlela převážně na jednom místě. Začala jsem navštěvovat kurz, kde jsme si vyzkoušeli, jak prakticky pracovat s obilovinami, luštěninami, zeleninou, jak připravit zdravé sladkosti… Také jsem studovala literaturu, která mi leccos vysvětlila.

Později jsem absolvovala několik seminářů a pobytů, a postupně mi bylo stále jasnější, „odkud vítr vane“, kde může být příčina mých potíží. Konečně jsem začala vařit jinak. A hle, ekzémy ustupovaly, až se z nich stala jen malá připomínka toho, na co si dát pozor.

Únavu vystřídal příval energie. Za rok jsem zhubla 13 kilo a cítila se jako jiný člověk…
Když se narodila dcera, byli jsme rádi za zdravé děťátko. Dosud jsme vděčni, že jsme od té doby (r. 2012), co jíme jinak (a co jsme cukr nahradili jinými sladidly) nepotřebovali léčbu antibiotiky a naprostou většinu toho, co nás potkalo, jsme zvládli „jen“ úpravou jídelníčku. Stále se učíme pozorovat, co s námi jídlo dělá, a většině potíží raději předejít. Jak u nás, tak u obou dětí.


Samozřejmě, že vidíme i další prvky, které jsou pro naše zdraví důležité: pohyb venku, kontakt s přírodou, otužování, práce na sobě i po duševní stránce… Také psychické příčiny potíží se leckdy nedají popřít. Věřím ale, že jídlo může hrát velkou roli, je to to nejviditelnější, co do sebe přijímáme. Jak tedy sebe i své děti naučit jíst tak, abychom měli radost nejen u stolu, ale i po celý den?

ZKUŠENOSTI, POBYTY...

  • 2011 - jarní kurz rostlinné výživy zakladatelky zdravé jídelny v Ostravě.
  • 2013 - kurz Zdraví ženy, dětí a rodiny - Jeanne van den Heuvel v Brně.
  • 2014, 2015, 217 - týdenní pobyty a kurzy vaření u Věrky Chasákové v Kozlovicích.
  • 2018 - Jedlá zahrada s I. Suchou v Telči.

Moje akce a zkušenosti:

  • 2016, 2017 - Vánoční bezcukroví
  • 2016, 2017 - veganský catering na svatby
  • od r. 2016 - vaření do lesní školky
  • 2018 - Domácí čokoláda bez cukru - podvečerní kurzy u nás v Hliněné kuchyni.
  • 2012 - nyní - každodenní plná penze pro svou rodinu :)

 

Objevte 6 tajemství zdravého solení!