Možnost zkusit si ticho. Přetahování nevadí – zimní (d)omalovánky.

Chcete povědět, jak u nás vypadají Vánoce?

Ano, mohla bych sáhnout po zvonivých hláscích prozpěvujících „štéédrééj večer…“ nebo Vám dát na dálku přičichnout purpuře, co „tiše a ochotně vonííí…“. Popsat to tiché se snášení sněhu, ozářeného blikotajícím plamenem venkovní lucerny.

To bych mohla.

Ale nějak mi připadá, že to asi nepotřebujete. V poslední době mám menší potřebu někoho slovně oblažovat, vyzývat k akci, vysvětlovat a obhajovat… Tak dnes jen lehce :).

A naopak cítím větší potřebu ticha. Bytí sám se sebou. Ne, kdepak, to neznamená být sám. Je to o tichu v sobě.

Zastavit se…

Pozorovat…

Co pozorovat?

Jaké myšlenky přicházejí? (můžeme je poslat dál jako obláček)

Jak se má naše tělo? (není někde napětí, které by potřebovalo uvolnit?

Cítíme střed sama sebe nebo jsme rozlítaní a nevíme, kde nám hlava stojí?

Zkusme vycítit pocit své existence, svého já, chcete-li. Tam jsme my. Tam je vše, co potřebujeme. Tam je ticho, které hledáme.

Vánoce a doba kolem nich nám přináší možnost tohle všechno prožít.

Ale je to opravdu tak, že čtyřiadvacátého s první hvězdou se máme ztišit, zacinkat příbory, zašustit papírem, dát si pusu, ráno kouknout na Popelku a další den se zase „odpojit“ od toho svátečního ticha a naskočit na tu vlnu, která nás valí přes naše povinnosti, touhy, přání, nestíhání až do dalších Vánoc?

Mám ráda Vánoce proto, že nám připomenou to sváteční v nás, které můžeme prožít kdykoliv během roku.

Berme tedy tuto dobu jako takový trénink a možnost si to zkusit. Vyzkoušet si hledat to důležité v sobě nebo i druhých.

A pak se do toho můžeme dostat kdykoliv znovu – až pokvetou bledule, až se budeme koupat v rybníce nebo sklízet dýně.

TICHO V NÁS JE TADY STÁLE S NÁMI.

Dál už to nechám na vás…. 😉

Tady mám pro Vás pár radostí kreslených…

U nás nejsou omalovánky moc často k vidění. Raději nechávám děti tvořit volně bez předepsaných linek. Ale sem tam se to snese ;). Zvlášť když jim je vytvoříte sami nebo společně s nimi. Nemusí být profi a už vůbec ne dokonalé. Budou vaše.

Netroufáte si, můžete si stáhnout ty naše. (Po kliknutí se otevře velký obrázek, pak pravým tlačítkem klikněte a dejte Uložit…)

A potom se nebojte dát dětem vodovky/ anilinky, štětec, sedněte si na ruce a zkuste jim nepomáhat. Zvládnou to.

Přetahování nevadí ;).

 

Trojice.

 

 

Co přinesu Ježíškovi? Domalovánka…

 

 

Zimní víla s nadějí…

 

Přeji Vám hezké teď a také pokojné Vánoce.

A přeji Vám, ať jsou sváteční nejen Vánoce, ale i Vaše všední dny.

Kéž dokážeme v sobě najít ticho a naději kdekoliv a kdykoliv.

Jsem indiánka i mamina se zástěrou. Mou vášní je jedlá zahrádka a vědomé vaření. Ráda ukazuji velkým i malým, že jíst ve spolupráci s přírodou může přinést RADOST na obou stranách. Jsem autorka e-průvodce 5 kroků ke sladkému životu bez cukru. >> Zajímá-li Vás více o mně, koukněte >>> tady na můj příběh >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů